Znáte ten pocit, když máte chuť na něco naprosto nového, co ještě neznáte, neslyšeli jste o tom? Pak najednou narazíte na nějaký tip a CD seženete. S očekáváním vkládáte disk do přehrávače, aby následně přišlo buď zklamání, nebo euforie. Připusťme si však upřímně, která možnost je častější, pravděpodobnější? O to větší je radost, když přece jen narazíme na něco vážně skvělého.
DEATH AMBIENT se albem „Drunken Forest“ sice přehoupli do 13tého roku své kariéry, paradoxně je však toto album i prvním počinem, který jsem od nich slyšela. Nebudu chodit kolem horké kaše a naznačovat to, či ono. Hledala jsem ambient – neambient, který bude Nějaký. A jsem nadšená. Japonské trio Ikue Mori, Fred Frith a Kato Hideki v tomto projektu dokazují, jak na člověka může působit hudba, všemi náladami v celé své "barevné" škále.
Na „Drunken Forest“ se dočkáme 11ti skladeb, přičemž žádná nezastává funkci výplně. Úvodní „Lake Chad“ otevírá třetí desku DEATH AMBIENT zvuky, připomínajícími terapeutické nástroje, ať už deštné hole či sansulu. Plynule se však zapojuje i kytara a basa. Zásluhou „Greenhouse“ se nám škála neobvyklých tónů rozšíří o další přírustek – tibetské misky. Jedná se o na pohled obyčejné kovové nádoby, které se položí na dlaň a pomocí, většinou dřevěné, paličky se točí po jejich okraji. Používají se v muzikoterapii, cvičí trpělivost, zručnost, odbourávají stres a, pokud na to věříte, čistí čakry. Jedna tibetská miska však nemá v rukách dvou rozdílných lidí stejný zvuk. „Greenhouse“ mi v naléhavějších částí skladby, evokuje podobnou náladu jako v momentech dokumentu „Baraka: Odysea Země“. „Belarus“ ze začátku zaujme houslemi, „Death Zone“ zase svou nezaměnitelnou atmosférou, která vtáhne do vlastního nitra. Skladby jako „Yellow Rain“ nebo „Drunken Forest“ si zamilujete, druhou jmenovanou bych vyzdvihla ještě samostatně, patří totiž opravdu k tomu nejlepšímu na albu.
Těžko popsat něco, co se – díkybohu! – slovy ani popsat nedá. Housle, mbira, akustická kytara, banjo, bubny, mandolína, akordeon, ukulele, elektrická kytara, činely, tibetské misky, zvuky vyvěrající vody, bouřky – jen něco ze zlomku množství nástrojů a zvuků použitých na „Drunken Forest“. Tato deska je jako výlet do světa snů. Vzdáleného a přesto tak dobře známého. Uklidňujícího i chaotického, často minimalistického. A já tento svět opravdu vřele doporučuji.